Cesta na sever je volná

Kapitola 30

Dál na SEVER

Vidím to jako dnes… Stojíme všichni na břehu moře a hledíme na daleký obzor. Jsme na nejsevernějším místě našeho ostrova Lewis ve Skotsku a díváme se na sever. Jako dnes vnímám ten zvláštní pocit spojení s něčím… Jako by snad někde v dálce byla země. Vidím snad ostrov, či něco takového ve stříbrných mlhách

ukrytého. A tak mě napadlo, že bychom se mohli s tou dávnou, vzdálenou, tajnou, vysněnou, v mlhách ukrytou

zemí spojit. Nenapadlo mě tenkrát nic lepšího, než že vyšleme do těch severních dálek každý svoje nejtajnější

a největší přání své duše. A jestli tam jsou, tak nás určitě zaslechnou a pomohou nám s tím…

Byl to velký okamžik. Vzájemně jsme si pomohli s ujasněním si svého velkého přání a nechali jsme je

letět po stříbrné hladině na Sever. Snad dorazí do té dávné a v mlhách ukryté země… Zatím jsme nevěděli

nic konkrétního, ale věřili jsme, že všechno se děje. Měli jsme tenkrát intenzivní pocit, že vidíme ostrov…

A tak se v nás, tedy ve mně určitě, zrodila velká touha vydat se ještě dál na sever. Čím severněji

budeme, tím blíže budeme, a jak se budeme cítit, to uvidíme.

A tak se to stalo. Z Malty do Alty, jak jsme se později dočetli o jedné turistické trase. A město Alta je úplně

na severu Norska a to se nám zalíbilo. Rozkládá se kolem nádherné zátoky plné tajemství a zvláštní energie

a ne náhodou se takto jmenuje. Alta se totiž jmenovala rada moudrých v Atlantidě. Měla dvanáct členů

a rozhodovala o všem. Že by snad zde moudří někde schovali to dávné tajemství? A co že to dávné tajemství

vlastně je? Nezbývá než se vydat na cestu! Nejde ani o to odhalit nějaká dávná tajemství ve vnějším světě,

ale ve světě svém vlastním. Pokud nás totiž něco zajímá a přitahuje, je to zcela jistě v našem životě na řadě.

A pak je ten správný čas JÍT! A že Norové nám nic neřeknou, to jsme brzy zjistili.

Alespoň tady na severu. Jevili se nám spíše mlčenliví a podezřívaví. I když dá se říci milí, ale nikdy neřekli

více, než bylo nutné. Cítili jsme, že znají tajemství…

A možná je střeží tolik staletí, že už i zapomněli, co to tajemství vlastně je. V každém případě jsou trochu

záhadní sami o sobě, protože jejich pohled je většinou hluboký, zkoumavý, ale jejich komunita v těchto oblastech je zvláštně uzavřená. Pro jistotu ale, aby úplně nezapomněli, mají pradávné zprávy vepsané do bílých skal kolem celé zátoky. A to je to, na co se těšíme… 

Dávné zprávy vyryté v kamenných bílých plotnách, roztancovaní panáčci, medvědi, celé skupinky panáčků, kteří se drží za ruce, či plují na voru a vypadají jako mimozemšťánci s anténkou z hlavy či další a další symboly propletené otisky medvědích tlapek. Medvědi, ať už hnědí či bílí, jsou dávní průvodci do jiných světů. Medvědi procházejí dimenzemi a jsou tady téměř všude. A medvěd je samotář, průvodce, který vnímá hloubku prožívané chvíle a nebojí se smrti…

Jdeme si přečíst ty dávné zprávy, které nám připomínají stará tajemství. Možná zprávy, které jsme si kdysi dávno napsali my sami. A teď nastává chvíle, kdy se k nim musíme vrátit, připomenout si je a poslat je do morfického pole informací. Ty neuvěřitelné moudrosti z Alty, které se právě teď hodí. Bylo nádherné lézt po čtyřech po kamenech a radovat se z těch nádherných kreseb. Jako bychom byli zase o mnoho století zpět a prožívali znovu ty velké chvíle. Museli jsme si sednout na kameny a dívat se a dívat. Nutilo mě to propadat se kresbami hluboko pod povrch, jelikož jsem cítila, že zprávy, které hledáme, nejsou ve vymyšlených symbolech kreseb… Ne, ne… Byly uloženy jinak. Nedají se vymyslet či vygenerovat podle obvyklých významů, je třeba nechat se vtáhnout do energie příslušné kresby a čekat, jaký svět se objeví. Jako by každý symbol měl mnoho pater, kterými se dalo propadnout, a nakonec se ale vždy objevilo zvláštní světlo a dokonalá jednota všeho. Bylo nádherné prožívat a objevovat v hlubinách, které měly svůj řád a smysl. Jak těžké někdy je uvěřit informacím z našeho vnitřního světa, které nejdou vlastně ničím z venku ověřit. Ale ověřit jdou… Nastává totiž pocit neuvěřitelného klidu a souladu, pocit krásné hloubky a poznání. Jednoduše, je nám krásně! Jak miluji luštit tyhle hluboké zprávy…